Každým rokem se těším na ten závod plný písku. Letos již na třetím kontinentě. Jižní Ameriku vystřídala Asie a její Blízký východ. Asi trošku hráli hlavní roli peníze. Tento rok se jelo jen v Saudské Arábii. Ale to nemusí pro další roky platit. Pár let na Blízkém východě Dakar zůstane, Blízký východ není jen Saudská Arábie, ale třeba i Katar, Bahrajn, SAE, atd. I když on už to vlastně není úplně Blízký východ, ale říká se Střední východ. Zkrátka pořadatelé mají dosti možností, kam tento závod umístit.

Letošní ročník poznamenala smrt Pabla Gonçalvese. Samozřejmě je to smutné, ale když vidím ty záběry, kdy zejména motorkáři “letí” po pískových polích, tak se ani nedivím. Já nejsem závodník, ale těch možností pádů je nespočet, a důsledků může být také nespočet, bohužel i fatální. Ale jak víme, i smrt k motorismu patří. To se nedá nic dělat. Ale dost o smutných událostech.

Já se vždycky těšil na české posádky. Když jsem byl malý, nejvíce mě fascinoval kamion. Respektive kamiony. Jak se ty monstra prohání po tratích, překonávají duny. V posledních letech máme i záběry z kabin, kdy třeba překonávají duny. Je to zajímavé. Nejvíce jsem fandil samozřejmě českým značkám, a že jich v této soutěži už startovalo. Tatra, LIAZ, Praga,… Letos už teda LIAZ (Franta) v soutěži nebyl. Martin Macík ho vyměnil za Iveco, ale tato změna se dala očekávat. Ostatně jeho a celý tým sleduji nejvíce. Baví mě jejich energie a třeba různé streamy z konání závodů. Tahle parta mě baví nejvíce.

Nejvíce sleduji tedy tým BIG SHOCK Racing. V posledních letech je to i motorkář Jan Brabec, který letos startoval po těžké zlomenině. Jeho cestu jsem sledoval s otevřenou pusou. Zejména na IG. Nedávno začal pořádně chodit a teď už si to “lítal” na motorce v Saudské Arábii. Neuvěřitelné! Letos ani nešlo o to, jak se umístí, ale už jen to absolvovat. Klobouk nenosím, ale kdybych ho měl, tak ho smeknu. 🙂

Co takhle zjišťuji, tak účast na Dakaru stojí celkem hodně. Je to drahá sranda. Obdivuji i tzv. kategorii Malé moto, kde závodí motorkáři bez pomoci mechaniků, atd. Možná je to levnější, ale stejně to musí být strašná dřina. Strávit X hodin na mašině, opravit a připravit ji na další den, samozřejmě ten závodník musí myslet i na sebe. Jídlo a odpočinek je taky podstatný.

Snažím se i z různých reakcí a rozhovorů zjistit, jaký daný ročník byl. Sice letos bylo často slyšet, že je snadný. Je pravda, že bylo vidět hodně záběrů, kdy to závodník valí v plné rychlosti. Když to porovnám s loňským ročníkem, tak ten se mi zdál těžší. Ale ani tohle nebyla žádná sranda. Uvidíme, co si pro nás připraví pořadatelé na další roky. Na Blízkém východě je spousta prostorů, takže se můžeme do dalších let těšit.

Věřím, že se českým posádkám bude dařit i nadále. A i těm novým. Třeba do Dakaru vstoupíte jako Martin Michek, který jel svůj první Dakar a dlouho to vypadalo na umístění těsně za první desítkou. Nakonec z toho bylo “jen” 23. místo.

Tak u Dakaru zase příště! A třeba to nějaké české posádce cinkne, byt v kamionech vládne dlouhé roky Kamaz, tak Aleš Loprais a Martin Macík nejsou daleko od “ruské” smečky. Budu se těšit a fandit!:-)